Arnika

Prha Arnika

arnika horská

Arnica montana

čeleď: hvězdnicovité

Vytrvalá bylina z válcovitým oddenkem a růžicí přízemních, vejčitých, celokrajných listů. Lodyhy mají listy vstřícné a kopinaté.  Úbory jsou nečetné, jednotlivé na vrcholu lodyhy a koncích větví, v počtu 1 až 7. Kvete od června do srpna. Úbory mají 5 až 8 cm v průměru a jsou podepřené polokulovitým zeleným zákrovem. Na okraji úboru je asi 15 až 25 jazykovitých květů s 18 až 30 mm dlouhou, žloutkově žlutou ligulou. Trubkovité středové květy jsou tmavě žluté. Nažky jsou 5 až 7 mm dlouhé, světle hnědé až černé, úzce vřetenovité. Na vrcholu nesou bledě žlutý, 7 až 11 mm dlouhý chmýr.

Výskyt: Druh je rozšířený v Evropě a Severní Americe, u nás hojný zejména v českých pohraničních horách (nejhojněji na Šumavě a v Krkonoších) a v některých oblastech podhůří, např. v Brdech, Předšumaví, Třeboňské pánvi. Na Moravě se již vyskytuje dosti zřídka, např. v Jeseníkách, Beskydech, na Svitavsku a ve Vsetínských vrších. Vyhledává kyselé silikátové půdy a vyhýbá se bazickým horninám. Nejčastěji ji lze nalézt na horských pastvinách, mokrých a rašelinných loukách, ve světlých jehličnatých lesích, v kosodřevině, na vřesovištích a podél lesních cest. Je to světlomilný druh, ve stínu vytváří pouze přízemní růžice a nekvete. Druh ve druhé polovině 20. století silně ustoupil zejména vlivem hnojení a zániku vhodných stanovišť a na mnohých lokalitách v nižších polohách zcela vymizel. Na našem území představuje arnika alpský migrant.

Užitná část: Květ (Flos arnicae sine calyce, Flos arnicae cum calyce) Oddenek (Rhizoma arnicae)

Účinné látky: Obě drogy obsahují silici, hořčinu arnicin, karotenoidy, arnisterol, arnidiol, třísloviny a minerální látky. 

Vnitřně působí povzbudivě na sliznici žaludeční a střevní, ledviny dráždí ke zvýšené činnosti. Zevně aplikována na kůži vyvolává místní překrvení až zánět, při předávkování puchýře. Květ obsahuje arnikaflavon, cholin a xantofil. Arnikoflavon má vliv na nervové zakončení obvodové. Xantofyl a arnisterol přispívají k hojení ran podporují granulaci. Je to lék protizánětlivý antiseptický. Má vliv na srážlivost krve a působí vazodilatačně na koronární tepny i na periferní oběh.

Sběr a úprava: Protože arnika náleží v České republice mezi chráněné rostliny, její sběr není povolen a droga se dováží ze zahraničí. V rámci Evropy je sběr v určitém omezeném množství povolen např. ve Švýcarsku. Nejčastěji se sbírá květ, zatímco od sběru oddenku se z ekologických důvodů upouští. Někdy se též sbírá celá kvetoucí nať. Květ se sbírá od června do srpna a sbírají se obvykle pouze jednotlivé květy bez zeleného zákrovu a květního lůžka. Oddenek se sbírá na podzim, v září či říjnu. Suší se rychle a ve stínu, přičemž teplota nemá překročit 40 °C. Sušená droga je slabě aromatická a má ostře kořenitou, nahořklou chuť.

Při nadměrném dávkování může arnika způsobit otravu, která se projevuje zejména změnami v tepové frekvenci, bušením srdce, zrychleným dechem, gastroenteritidou a paralýzou svalstva. Byl dokonce zaznamenán případ úmrtí po požití 70 gramů tinktury z květů. Pacientům s alergií na jiné hvězdnicovité rostliny (např. slunečnici, aksamitník nebo řimbabu) by měla být arnika podávána obezřetně, neboť při kontaktu může vyvolat dermatitidu. Případy dermatitidy byly popsány i u nealergických jedinců při dlouhodobém nadměrném používání arnikové tinktury. Arniku by neměly užívat těhotné a kojící ženy.