Hořec Žlutý

Hořec Žlutý

Horec žltý

Gentiana lutea

čeleď: Hořcovité

Hořec žlutý je statná vytrvalá bylina, která někdy dosahuje stáří až 60 let. Patří k takzvaným vysokým hořcům rostoucím na vápenitých půdách. V první letech dorůstá nižšího vzrůstu, postupně mohutní a dosahuje výšky až 140 cm. Má mnohohlavý oddenek s lodyhou oblou, dutou a lysou. Lodyhu vytváří vždy za 4 - 8 roků. Listy mají velmi výraznou žilnatinu, tvořenou 5 až 7 souběžnými žilkami. Květenství je vrcholové, květy jsou nahloučeny v paždí 2 až 6 párů listovitých listenů. Květy jsou pětičetné, oboupohlavné. Kalich je nepravidelný, s jedním zářezem sahajícím téměř až k bázi a s krátkými cípy. Drobné zlatožluté květy, uspořádané do svazečků jsou v úžlabině listů.

Hořec žlutý je původně z východních karpat, dnes je rozšířený v horských částech celé Evropy a v Malé Asii. Jedná se o chráněnou rostlinu. Pro léčivé účinky se pěstuje.

Užitná část: kořen (Radix gentianae)

Účinné látky: Obsahuje hlavně glykosidní hořčiny, z nichž nejvíce gentiopikrinu, gentiamarinu, silice, cukry a třísloviny.

Účinky Hořce: Sušené kořeny i listy jsou zpracovávány do čajů, studených výluhů a do tinktur. Hořké látky podporují vylučování žaludečních šťáv, proto působí pozitivně na trávení a podporují chuť k jídlu. Celkově posiluje organismus. Obsažené hořčiny a silice podporují množení červených a bílých krvinek.

Pěstování: Není náročný, preferuje jílovitou, hlubokou, vápenitou půdu s dostatkem vláhy. Kořeny lze zpracovávat až po cca 4 - 5 letech.