Jalovec

Jalovec obecný

Borievka obyčajná

Juniperus communis

Čeleď: cypřišovité

Stálezelený jehličnatý keř nebo bohatě větvený stromek přes 1 m vysoký, porostlý šedozelenými, až 2 cm dlouhými jehlicemi uspořádanými přeslenitě po třech (vyjímečně po čtyřech). Kůra je zpočátku hladká, později rozpukaná a vláknitě se loupe. Jalovec je rostlinou dvoudomou tj. samčí a samičí šištice rostou na různých jedincích; zřídka se vyskytují jedinci jednodomí. Samčí šištice jsou žluté či načervenalé, vejčité, krátce stopkaté, 4–5 mm dlouhé, samičí jen velmi drobné, zelenavé, podobající se malým pupenům. Rozkvétají v dubnu až květnu, u poddruhu alpina v létě; pyl se šíří větrem. Samičí šištice po opylení dozrávají v tmavomodré, kulaté, suché borůvce podobné bobulovité útvary zvané galbuly (drobné šišky se zdužnatělými semennými šupinami) o průměru 4-12 mm. Zrají 18 měsíců a opadávají až v zimě druhého a na jaře třetího roku; můžeme tak na jednom stromě najít pohromadě jak zralé, tak i letošní nezralé jalovčinky. Pojídají je ptáci a semena jsou tak obvykle roznášena s ptačím trusem.

Výskyt: Jalovec je rozšířen po celé severní polokouli. U nás roste hlavně na stráních v a v písčitých borech a to i v horském pásmu. Daří se mu na chudých, jalových půdách.

Užitná část: plod, dřevo (Fructus juniperi, Lignum juniperi)

Účinné látky: Plody obsahují inosit, flavonový glykosid, hořce chutnající juniperin, asi 30% invertního cukru, cca 9% pryskyřice a silici (až 2%), jejíž hlavní součástí jsou terpeny, pinen, kadinen, terpineol.

Působení: Terpeny působí diureticky a jako močové desinficiens. Účinným faktorem jsou fytoncidy.. Při potření kůže zvětšují její prokrvení. Dřevo není tak účinným prostředkem jako plody.

Sběr a úprava: Dozrálé bobule se sbírají na podzim. Dozrávají až druhým rokem. Suší se v tenkých vrstvách na stinných a vzdušných místech do 35°. Usušené bobule mají kořenitý pach a nasládle pryskyřičnou chuť. Dřevní části se u nás nesmějí seřezávat, protože je jalovec chráněnou rostlinou.